Nový daňový řád a co to pro nás všechny znamená

Nový daňový řád

Celkem bez zájmu veřejnosti vstoupil v plné síle v platnost 1. ledna roku 2011 nový daňový řád. A tím zároveň skončila platnost zákona o správě daní a poplatků, který platil 18 let a podle kterého jsme se již naučili orientovat v boji s finančními úřady. Ústavní soudy nám postupem času tento zákon vysvětlily tak, že finanční úřady již neotravovaly jen tak, abychom se nenudili, ale ke každé komunikaci musely mít důvod, který nám byly povinni sdělit. Také musely pracovat v časovém limitu tří let, poté již bylo z jejich strany na vše pozdě.

Dobrý zákon. Dal nám určité jistoty.

A nyní? Máme zákon, který má 266 paragrafů. Jen opravdu právně znalý občan je schopen se tyto paragrafy naučit zpaměti a porozumět jim. Snad třetina zákona řeší, jak nám exekuovat majetek a jak jej dražit, aniž by k tomu úřad potřeboval jakéhokoliv odborníka.

Nejhorší ale je, že kontrolní orgány mohou kontrolovat kdykoliv a kohokoliv, bez naší přítomnosti, nedej Bože s naší spoluprací. To, co zjistí, si ponechají pro sebe a my se to nemáme právo nikdy dozvědět, takže nemůžeme náhled kontrolního orgánu správně opravit. Kontrolní orgány si své poznatky ponechají pro sebe, případně podle potřeby mezi sebou vykšeftují a podle nálady vyměří sankce aniž by nám sdělily proč. A to kdykoli. A lhůty, dle kterých fungují? Přestaly existovat. Sice namítají, že mají své interní pokyny a jak budou profesionální, jenže zapomněly dodat, že jsou na druhé straně barikády a že daně jsou vynucené odvody, nikoli dobrovolné příspěvky.

Již nyní lze konstatovat, že daňový řád je ušitý na míru správcům daně. Velkoryse odstranil vše nepohodlné, co bylo v zákoně o správě daní a poplatků a velmi precizně posílil pravomoci kontrolních orgánů a správci daně se na něj těší.

A proč píši stále kontrolní orgány? Protože podle daňového řádu se nyní neřídí jen finanční úřady, ale každý kdo spravuje daně, cla a poplatky. Takže nyní jsme podle tohoto zákona vydáni na milost i úřednicím co spravují poplatky za psy nebo popelnice.

Jiří Hladík